Aupair v Německu je skvělou možností pro milovníky dětí a samozřejmě také německého jazyka. Míša studovala učitelství němčiny a tak měla jasnou volbu a do Německa se jako aupair vydala hned dvakrát. Jaké si z aupair pobytů odvezla zkušenosti? Je možné najít si rodinu na vlastní pěst nebo radši vyjet přes agenturu? Co vlastně může obsahovat náplň práce aupairky? To vše se dočtete v rozhovoru.
Ahoj Míšo, moc děkuju za ochotu sdílet své zkušenosti s prací v zahraničí. Z Tvého webu jsem vyzkoumala, že jsi byla již dvakrát v Německu jako Aupair. Co Tě přivedlo k této myšlence poprvé? Kdy jsi se na svůj první pobyt vydala a kam?
Poprvé jsem se na aupair pobyt vydala po prváku na vysoké škole. Studovala jsem učitelství němčiny, pořád jsem ale měla pocit, že moje aktivní znalost není ani po 12 letech školské němčiny na dostatečné úrovni. Jela jsem do Německa tedy s jasným cílem – zlepšit si němčinu.
Poprvé jsem si rodinu hledala přes agenturu, která mi po poměrně krátkém hledání našla zámožnou rodinu se čtyřmi rozmazlenými andílky” v Kolíně nad Rýnem. Můj pobyt tam trval celé semestrální prázdniny, tj. 3 měsíce.
Jak to funguje coby aupair mezi Německem a Českem – můžeš si najít rodinu sama nebo to musí jít oficiální cestou skrze nějakou agenturu? Jak to bylo ve Tvých 2 případech? Máš nějaké tipy, jak najít rodinu na vlastní pěst?
Záleží na každém člověku, jeho flexibilitě, jazykových dovednostech a důvěřivosti. Nikde není psáno, že bez agentury to nejde. Ba naopak. Když jsem končila bakaláře, opět jsem hledala pracovní dobrodrůžo na prázdniny a zkusila si najít hostitelskou rodinu na vlastní pěst na portálu aupairworld.com.
Založila jsem si profil, vyplnila informace a začala kontaktovat rodiny, které mě zajímaly. I mě začaly ihned kontaktovat hostitelské rodiny, které si myslely, že bych k nim zapadla. S některými jsme si dokonce nezávazně zaskypovali. Hledání vhodné rodiny trvalo sice výrazně déle než univerzální přiřazení od mé zastupující agentury před dvěma lety, čekání se ale rozhodně vyplatilo!
Doporučuji si tedy na začátku podrobně rozmyslet, jaké jsou vaše cíle (jazyk, region, počet dětí, domácí práce ano X ne), upřímně vyplnit profil a dát si záležet na zprávách, které posíláte potencionálním hostitelským rodinám.
Jak dlouhé tvé dva aupair pobyty v Německu byly? Na různých webech se často píše, že rodiny mají raději dlouhodobější spolupráce – tedy chtějí slečny alespoň na 6 měsíců až rok. Jezdila jsi nějak během té doby na návštěvu i domů – vzhledem k tomu, že Německo máme cobydup?
Doma jsem nebyla ani jednou. Mé pobyty trvaly v obou případech 3 měsíce. Přišlo mi to jako skvělá doba, kterou bych nechtěla ani prodloužit, ani zkrátit.
Za 3 měsíce jsem se totiž vždycky skvěle rozmluvila (po počátečním kulturním šoku většinou trvá 2-3 týdny, než se člověk aklimatizuje a rozmluví), zároveň se ale každodenní slovní zásoba natolik opakovala, že jsem věděla, že bych se tam při ročním pobytu asi unudila k smrti.
Dny a konverzace s dětmi byly většinou hodně podobné, kontakt s dospělými docela chabý. Věděla jsem proto, že by mi tyto pobyty nedaly o nic navíc, kdybych u hostitelských rodin zůstala půl roku až rok. 3 měsíce byly opravdu optimální.
Když jsi se vydávala do Německa poprvé, předpokládám, že tam přece jen byl také cíl zlepšit si jazykové dovednosti – s jakou úrovní němčiny jsi tenkrát odjížděla a pak se vracela? Vnímala jsi na sobě pokrok?
Před odjezdem jsem myslela, že po 12 letech školské němčiny přece umím německy. Pasivně jsem tedy rozhodně uměla! Jazyková bariéra a strach mluvit byly ale v prvních týdnech daleko intenzivnější, než jsem si před odjezdem vůbec dokázala představit. Jsem ale ráda, že jsem tím prošla, protože právě díky této zkušenosti o to víc rozumím mým vlastním studentům.
Po mém prvním pobytu jsem jazykově samozřejmě udělala obrovský kvantový skok a měla najednou pocit, že mluvím nejlíp na světě. Myslím, že tuto fázi má za sebou asi každý, kdo vyjel do zahraničí a rozmluvil se ;)
Zpětně to ale vnímám, že to byl jen první velký krok na mé jazykové cestě.
Jak probíhal tvůj den coby aupair? Co vše spadalo do náplně tvé práce? Kolik hodin denně jsi pracovala? Co jsi dělala ve volném čase?
Můj pracovní den byl u rodiny v Kolíně kompletně jiný než u rodiny v Garmisch-Partenkirchen.
V Kolíně jsem každé ráno prostřela stůl, nachystala dětem snídani a svačinky, po snídani uklidila kuchyň, poté dala prát prádlo, žehlila, příp. šla dopoledne do města. Po obědě jsem vyzvedávala nejmladšího syna ze školky a následoval maraton kroužků, hraní a vyzvedávání. Často jsem děti musela doprovázet na tenis, fotbal nebo ke kamarádům.
Rodiče přicházeli z práce někdy po sedmé, někdy ale až po desáté večer, takže jsem často měla pocit, že jsem byla po obědě v jednom kole. Kromě hlídání dětí jsem měla na starost i některé domácí práce (žehlení, vynášení odpadu, zalévání zahrady), na vytírání a luxování ale pravidelně přicházela paní na úklid.
V mé druhé hostitelské rodině v Garmisch-Partenkirchen to bylo úplně jiné. Rodina (tj. v tomto případě matka samoživitelka + její osmiletá dcera) se během mého pobytu stěhovala do Drážďan do bytu, který v té době ještě rekonstruovali.
Trávili tak spoustu dnů a týdnů v Drážďanech, zatímco já dělala housesitting jejich bytu v Garmisch. Nechali mi tam zároveň dva psy, takže jsem tři čtvrtiny mého aupair pobytu trávila tak, že jsem v rámci venčení psů každý den chodila po horách nebo k jezerům a měla tak tuto turistickou oblast prochozenou křížem krážem. Na němčině mi to sice moc nepřidalo, zato jsem se ale dokonale naučila odbornou slovní zásobu týkající se psů ;)
Musela jsi řešit nějakou byrokracii v Německu? Viz. přihlašování k pobytu, zdravotní a sociální pojištění či daně?
Přihlašování k pobytu a zdravotní pojištění jsem řešila vždy společně s hostitelskou rodinou, která mě doprovázela na daný úřad.
Jak jsi vnímala (a třeba i zpětně vnímáš) finanční stránku ze svých aupair zkušeností? Případně i kolik se aupair v Německu platí? Předpokládám, že je člověk schopen ušetřit, protože nemá až takové náklady na život? Žiješ u rodiny, která tě také živí? Nebo jak to funguje v Německu?
Výdělek aupair je za zákona daný. V Německu je to 260 € měsíčně + strava a ubytování. Myslím ale, že nikdo nejede dělat aupair kvůli zbohatnutí. Na to tento výdělek bohužel nestačí.
Stačí pár výletů, koláčků a káviček po kavárnách, nové tričko a měsíční kapesné je pryč. Zároveň je ale třeba myslet na to, že hostitelská rodina aupair často bere s sebou na dovolenou, hradí jim jazykový kurz a další aktivity.
Já jsem třeba s mou první rodinou strávila měsíc ve Francii. Dva týdny u moře a dva týdny s dětma u babičky s dědou kousek od Paříže. Babička mě několikrát motivovala k návštěvě Paříže, vybavila mě plánkem a tipy, co přesně navštívit a já si tak udělala několikrát den volna v Paříži.
Když se za svými 2 zkušenostmi s au-pair ohlédneš – je tam něco co bys udělala dnes jinak? Komu bys takový pobyt osobně doporučila?
Změnila bych hned několik věcí:
- Nejela bych přes agenturu, protože to byly jen zbytečně vyhozené peníze. Místo toho bych si začala věřit, že jsem schopna se o můj pobyt postarat i bez agentury od samého začátku až do konce.
- Snažila bych se otevřeně bavit s mými hostitelskými rodiči o mé roli jakožto aupair. Často jsem totiž měla pocit, že stojím někde uprostřed všech. Aupair je něco jako adoptivní dcera, za kterou je najednou rodina zodpovědná. Měla by být kamarádka dětí, zároveň ale i něco jako vychovatelka, která se drží výchovných principů stanovených danou rodinou. A to je něco, mezi čím se balancuje docela těžko.
- Řekla bych mé malé svěřenkyni, ať na toho poníka neleze! Při mém druhém pobytu se mi stalo, že osmiletá (lehce obézní) holčička, o kterou jsem se starala, chtěla u sousedů vylézt na malého poníka, kterému se to nelíbilo, shodil ji a ona si zlomila ruku. Připadala jsem si za to zodpovědná, i když mi poté bylo řečeno, že to není moje vina, že to byla jen blbá shoda náhod.
Co bys vzkázala těm, kteří se k první cestě do zahraničí (ať už jako aupair nebo v rámci jiné pracovní možnosti) nemohou pořádně odhodlat?
Sbalte kufr a jeďte! Strach má na začátku úplně každý. Každý je nervózní, jestli to vůbec zvládne a nebude muset po pár týdnech domů. Já tento strach na začátku taky měla. Dnes opravdu nechápu, kde se ve mně tehdy ta odvaha vzala, mé dnešní já je ale za tuto zkušenost nesmírně vděčné :)
Míšo, mockrát děkuji za sdílení Tvých zkušeností, věřím, že čtenáři v nich najdou hromadu inspirace i užitečných tipů.
Míša momentálně již několik let v Německu žije a vyučuje také němčinu, proto pokud se chcete zdokonalit či rozmluvit před cestou do Německa za prací, neváhejte ji kontaktovat nebo ozkoušet řadu tipů na jejich webových stránkách či facebooku.
