Míša a Kuba vyrazili na Working holiday na Nový Zéland koncem roku 2018. Mají za sebou všechny úvodní oficiality a užívají si správný dobrodružný kiwi život. Jak snadno prošli vízovým procesem? Jaká je jejich taktika na hledání práce na Zélandu a jak vnímají své začátky zde? Hromada zajímavých informací, které se hodí vědět nejen před žádostí o WH na Zéland.
Ahoj Míšo a Kubo, moc děkuju za možnost rozhovoru právě v době, kdy jste na Zélandu ještě tak nějak čerstvě, pojďme se tedy vrhnout na témata. Co vás vůbec přivedlo k žádosti o WH právě na Zéland? Byla tam ještě nějaká další varianta nebo to byla jasná volba?
Ahoj, zdravíme tebe i čtenáře. Pojďme tedy na to. Jedná se poměrně o zajímavý a možná i trochu romantický příběh. Původně to vše asi začalo u Míši kamarádky, se kterou se Míša domluvila, že pojedou právě na WH na Zéland, jelikož je obě tato země vždycky lákala.
S Kubou jsme v té době byli vlastně jen kolegové z práce a v rámci pauzy u kávy jsem se mu zmínila, co hodláme s kamarádkou podniknout. No a protože Kuba rád cestuje a delší cesta do neznáma ho vždycky lákala, rozhodl se že pojede taky (sám).
Jenže, osud tomu chtěl jinak a kamarádka víza nedostala, ale my oba ano. Rozhodli jsme se to spojit a v rámci toho vyzkoušet nějakou kratší dovolenou, abychom zjistili, zda spolu dokážeme vydržet. V dubnu jsme absolvovali prodloužený víkend na Sicílii. A jelikož je to opravdu kouzelný ostrov, slovo dalo slovo a my se, jak se říká, zamilovali.
Z našeho pohledu to tedy vypadá, že nám byl Zéland tak trochu souzený. Jiné varianty jsme vlastně ani nezvažovali. To, že existují nějaké další WH do Kanady nebo Chile, jsme se dozvěděli až po získání víz, ale rozhodně bychom nic neměnili.
Je pro vás WH na Novém Zélandu první velkou cestou? Nebo už jste někde v zahraničí dříve dlouhodoběji pobývali? Ať už na Erasmu, WH nebo jiném pracovně-studijním pobytu.
V podstatě ano, oba jsme už byli cca měsíc v kuse v zahraničí, ale takto velká cesta je pro nás novinkou. Oba nás mrzelo, že jsme při škole nevyužili možnosti dlouhodobého pobytu v zahraničí např. právě zmiňovaný Erasmus.
Jak u vás probíhal vízový proces? U toho na Working holiday na Zélandu je typické, že je dost jako souboj s časem a lidi pak vymýšlí různé urychlovací techniky. Měli jste nějaké tipy a vychytávky nebo jste to nechali náhodě? Udělali byste něco jinak?
Každý jsme tento proces absolvovali zvlášť, ale vzhledem k tomu, že všude na internetu jsou návody a ukázky, jak a co udělat, nebyl pro nás vízový proces ničím složitým.
My jsme si například oba vytiskli, přečetli a vyplnili vzor vízového formuláře, který jsme našli na stránkách www.looklin.cz, kde je i podrobné video.
Skutečný formulář pak vypadal naprosto totožně a stačilo jen rychle klikat a psát. To je podle nás alespoň minimální příprava, neboť vidět tento formulář poprvé až na ostro, může být hodně stresující a zmatečné.
Kuba měl víza cca do 10 minut. Já pak měla trochu problémy s platbou, ale vše dopadlo dobře a do půl hodiny jsme byli oba hotovi. Osobně si myslíme, že můžete být připraveni na všechno, ale v případě, že vám bude stále padat internet, nic s tím neuděláte, takže je to prostě i trochu loterie.
Bylo něco, co vás během online vízového procesu překvapilo? Co byste doporučili ze svých zkušeností těm, kdo se chystají žádat letos?
Co se týče samotného vyplňování, žádné překvapení se nekonalo, snad jen mě (Míšu) zaskočilo, že při zaslání peněz nebyla moje platba nijak potvrzena. To, že jsem zaplatila, jsem poznala pouze ze svého výpisu z bankovního účtu a následně samozřejmě z vyjádření imigračního.
V tomto ohledu bohužel (bohudík) neumíme moc poradit, jak postupovat v případě, že bude server přetížen nebo nastanou nějaké jiné problémy. Nám se to ani jednomu nestalo a žádost jsme v podstatě plynule bez problémů vyplnili.
Měli jste nějaký záložní plán, co kdyby se do kvóty vešel a vízum získal pouze jeden z vás?
V době žádání o víza jsme ještě byli pouze kolegové a neměli jsme ani v plánu jet spolu, takže tuto otázku jsme nijak neřešili.
Na Zélandu jste poměrně čerstvě, jak hodnotíte takové ty začátky? Jak dlouho vám trvalo se rozkoukat a zařídit všemožné oficiality? (daňové číslo, bankovní účet, simka, najít bydlení, práci) Věděli jste co a jak už předem nebo jste řešili a zjišťovali až na místě?
Hodně informací jsme si zjistili ze stránek czechkiwis a visitkiwi. Jako odrazový můstek jsme využili dobrovolničení u rodiny skrz stránky HelpX. U rodiny jsme byli 14 dní a měli jsme ubytování zdarma za to, že jsme jim pomáhali na zahradě cca 3-4 hodiny denně. Ve zbylém volném čase jsme zařizovali potřebné oficiality.
Bankovní účet, koupi auta a daňové číslo jsme měli zařízené cca za 10 dní. Určitě to jde i rychleji, ale my nikam nepospíchali.
Lehce nás zdrželo zařízení bankovního účtu, jelikož je potřeba si nejdříve domluvit schůzku a až poté založit účet, což jsme nevěděli. Proto jsme pak museli několik dní čekat než bude dostupný nějaký bankovní poradce, se kterým se vše zařizovalo (případ ANZ bank).
Práci jsme hledali až později, jelikož když jsme vyrazili na cesty, bylo období Vánoc, a to stejně nikde moc nenabírají. Práci jsme hledali na sadech v okolí města Cromwell.
Jednoduše jsme projížděli jednotlivé sady a vinice a ptali se, zda neshánějí pracovníky, no a v jednom sadu to vyšlo. Myslíme si, že osobní kontakt je lepší než rozesílat x emailů. To jsme také zkusili a skoro nikdo nám neodpověděl.
Jak vám vyhovuje novozélandská angličtina? Vnímáte tam velké rozdíly oproti tomu, co jste se kdy učili nebo zažili?
Angličtina je na Novém Zélandu, vzhledem k velkému množství lidí z různých zemí i kontinentů, velmi různorodá. Jednoduše řečeno, někomu je rozumět lépe a někomu hůře. Obecně je ale fakt, že v případě ryzích kiwi občanů je znát výrazný rozdíl oproti klasické angličtině.
Ale i oni se umí přizpůsobit a zdá se nám, že v případě, kdy vidí, že jim moc nerozumíme, tak mluví pomaleji a lépe artikulují.
Musíme říci, že naše angličtina není na nijak vysoké úrovni, ale i tak jsme si vše dokázali úplně v pohodě zařídit sami. Rozhodně by to pro nikoho neměla být bariéra nebo výmluva, proč nejet. Někdy je to dokonce i zábava, protože na sadu pracujeme společně s několika Vanuatci a těm rozumět, to je docela nadlidský výkon :D.
Co jsem koukala na vašem blogu, tak zatím docela měníte destinace a pokaždé jste si našli práci. Jaký máte plán? Chcete takto projet co nejvíce území v kombinaci s prací nebo se chcete někde usadit na delší dobu a užít si takové ty jistoty s výlety okolo?
Naším cílem nebylo celou dobu na Novém Zélandu pracovat na jednom místě, ale procestovat tuto nádhernou zemi. V tomto ohledu jsou na práci nejlepší právě různé ovocné sady a vinice, kde je možné sehnat práci i jen na několik týdnů a jet zase dále. Tomu je tato země skvěle uzpůsobena, neboť výplaty bývají právě po týdnu či dvou.
V našem případě máme v plánu do května procestovat Jižní ostrov, kdy chceme naše putování prokládat příležitostnou prací. V květnu se z osobních důvodů vracíme cca na měsíc domů a poté se již chceme vrátit na Severní ostrov, kde bude asi podobný plán. Nicméně v té době bude na Zélandu zima a je možné, že se na nějakou dobu i někde usadíme.
Jaký způsob hledání práce se vám zatím osvědčil? Jestli se nepletu, tak už jste si vyzkoušeli nějakou tu práci na sadu – jak byste to zhodnotili? Chcete si hledat i nějakou práci v oboru?
Jak jsme zmiňovali výše, nám se osvědčil zejména osobní kontakt, práci jsme v podstatě sehnali během hodinového objíždění sadů a vinic, a to i když se všude na fb psalo, že je zde v okolí Cromwellu skoro nemožné najít práci.
Práce na sadu je fyzicky docela náročná, pracujeme 6 dní v týdnu, 8,5 h denně za minimální mzdu 16,5 NZD/h + holiday pay 8%.
Hodně nás mrzí, že kvůli bezpečnosti nemůžeme používat sluchátka, takže práce je poměrně dost nudná a jsou dny, kdy to opravdu pomalu utíká. Ale nestěžujeme si, přístup vedení je zde férový, nikdo nás nehoní a my se za to snažíme odvádět dobrou práci a dělat Čechům dobré jméno.
O práci v oboru jsme z již zmiňovaných důvodů ani neuvažovali, protože na pár týdnů vás stejně nikdo nezaměstná. Zároveň jsme si od kancelářského života chtěli na chvíli odpočinout a rozmyslet si, co vlastně v životě chceme dál dělat.
Jakou máte představu o financích na Zélandu – tzn. Kolik byste si chtěli vydělávat a jak vnímáte místní životní náklady?
Upřímně si myslíme, že Zéland není až tak drahý, jak se všude píše a straší. Samozřejmě jsou zde někdy přemrštěné ceny za různé turistické aktivity, např. přespávání na známých turistických trecích, plavby lodí apod., ale pro nás zásadní věci jako benzín nebo potraviny, jsou zde poměrně srovnatelné či jen mírně dražší.
Většina supermarketů i benzínek má dokonce různé klubové kartičky, které si zadarmo zařídíte na počkání. Teď, když pracujeme na jednom místě, máme například spočítáno, že týdenní nákup pro dva lidi nás vyjde na cca 200 dolarů. To je v přepočtu cca 215 Kč na osobu na den, a to se nijak extra neomezujeme, i nějaká ta dobrůtka občas do košíku spadne.
Myslíme si, že člověk může výrazně ušetřit koupí self contained automobilu, neboť spousta kempů pro tento typ aut je zdarma či jen za mírný poplatek.
Máte nějakou Novozélandskou inspiraci, kde sbíráte tipy a nápady na výlety, práci nebo život na Zélandu?
Jednoznačně zde musíme opět zmínit webové stránky czechkiwis a visitkiwi, dále pak facebookovou skupinu Working holiday Nový Zéland. Z anglických můžeme doporučit oficiální stránky Department of Conservation, kde jsou popsány všechny možné treky, jejich náročnost, možnosti spaní apod.
Vzhledem k tomu, že cestujeme a spíme v autě, na hledání kempů používáme zejména aplikaci Campermate. Nápady na výlety nejvíce sbíráme rovněž od místních, kteří nám vždy rádi ochotně poradili.
Už jste stihli podniknout taky řadu výletů, co vás zatím nejvíce ohromilo a doporučili byste ostatním?
Ohromilo nás v podstatě skoro vše. Zéland je opravdu tak nádherná a rozmanitá země, jak se říká. Nicméně pokud bychom měli vypíchnout jeden nebo dva výlety, rozhodně doporučujeme navštívit Lake Tekapo a přilehlou observatoř, odkud je nádherný výhled na celé jezero doplněné známými fialovými květinami.
A co nás dosud zaujalo nejvíce byl rozhodně krátký trek u jezera Benmore (oficiálně se to jmenuje asi Benmore Peninsula). Jednalo se nenáročný asi ¾ hodinový výstup, kdy na vrcholu se nám otevřela panoramata podobná vyhlášené vyhlídce Roys Peak, nicméně jsme za celou dobu nikoho nepotkali a celá ta krása byla jenom naše.
Mockrát děkuju za rozhovor, užívejte Zéland na plno a budu se těšit na další zážitky z vašeho dobrodružství!
Další zážitky Míši a Kubi z Nového Zélandu nezapomeňte sledovat na jejich blogu zelandbejbe.blogspot.com.
